Winter Dream

14. listopadu 2010 v 18:20 | A-M-Ynka |  Jednodílné
Winter Dream

Dívala jsem se na padající sníh, který dopadával na okno. Taková nádherná zima tu nikdy nebyla. A zrovna teď, když je mi nejhůř musí být tak nádherně.
Vyšla jsem na terasu ve světle modrých šatech na ramínka a bosa. Bylo mi jedno, že nastydnu nebo ostatní nemoci. Chtěla jsem jen jedno, podívat se na velikou zašněženou zahradu, kterou jsem TEĎ tolik nenáviděla. Sešla jsem po schodech a stoupla si do sněhu, podívala jsem se do nebe, sníh mi padal na tváře a já se cítila neskutečně slabá. Slzy se mi řinuly z očí a já je cítila na tvářích spolu se sněhem.
"Proč?" říkala jsem si do ticha zahrady. Stmívalo se. Bylo chladno. Už jsem nikoho neměla.
"Proč jsem udělala takovou hloupost. Miluji Tě, Miluji Tě..." opakovala jsem to. Pořád jsem to musela opakovat. Od toho dne co jsem ho potkala, ale do očí jsem mu to nikdy nedokázala říct. Vyzná mi city a já jak ledová mrcha jsem řekla ne, i když bych pro něj udělala coko-li na světě.
"Miluji Tě..." řekla jsem znovu.
"Tak přeci jen jsi to řekla." usmál se někdo do ticha. S cuknutím jsem se otočila. Stál tam, stál tam ten, kterého z celého srdce miluji, ale nedokážu mu to říct. I přes moje odmítnutí přišel? Je to sen, třeba jsem onemocněla a jsem v nemocnici a je to sen. "Neměla by si tu, ale tak stát, onemocníš mi."
Řekl mi? Je to opravdu sen, nebo skutečnost? Nezmohla jsem se na nic. Stála jsem tam, chvílemi jsem si myslela, že jsem tam přimrzla, což bylo možné, ale já se mohla hýbat. Udělala jsem malý krůček směrem k němu.
Mlčky se usmál. Díval se na mě, ty oči jsem zbožňovala. Ty světle zelené oči, které se na člověka dokázali podívat tak mile. Rozeběhla jsem se, nevěděla jsem co dělám, musela působit ta zima, vrhla jsem se mu do náručí. Objal mě, bylo to nádherné obětí, ale já doufala, že je to sen. Musel to být sen, Sedrick odjel, odjel pryč z města. Nenáviděl mě. Když jsem se k němu zachovala chladně, proč by mi měl odpouštět? Dyť přeci řekl "Vzdávám se Tě!" rány do mého srdce, které jen tak nevymažu. Celé tři roky, tři roky se o mě snažil, celé tři roky chtěl, abych mu řekla to, co k němu doopravdy cítím, ale já to nedokázala. Nakonec řekl ty tři slova a... odešel. Odešel pryč a už se nikdy nenaskytne ta chvíle, kterou bych mohla změnit.
Hladil mě po vlasech a já se cítila šťastná, možná... možná... Proč ten sen neskončí? Nechci se trápit, nechci se trápit něčím, co se nikdy nestane. Proč se tohle děje? Chci to skončit! HNED!
"Prosím..." hlesla jsem.
"Pojď nejdřív dovnitř, opravdu onemocníš a já bych to viděl nerad."
"NE! Chci být tu, konečně je tu nádherná zima, která se tu dlouho neobjeví, vím... vím... že tohle je sen, už jsem onemocněla, takže proč bych v tomhle snu nemohla být na krásném zasněženém dvoře?"
"Odry... Tohle není sen. Neodjel jsem... nemohl jsem... Nikdy, nikdy... bych se Tě nemohl vzdát. Ano, chtěl jsem odjet, abych zapomněl, ale tři roky lásky k tobě se nezmění, možná jsem tlačil, možná jsem udělal chybu, že jsem chtěl aby si mi řekla své city k mě. Ale... Nemohl jsem si pomoct. Jsi ta nejkrásnější bytost, kterou jsem poznal. Nechci nikoho jiného! Chci tebe! Jen a jen tebe! Když mi tohle došlo, prostě nešlo nasednout na letadlo a odletět jinam, poznávat jiné lidi, jiné lásky... Prostě tu chci zůstat s tebou."
"Sedricku... já... chtěla bych ti toho tolik říct. Já tě ranila, tak moc jsem tě ranila, že to neumím vysvětlit. Zachovala jsem se tak, jak to nenávidím! Teď nenávidím sebe! Chtěla bych, aby sis pro sebe našel někoho jiného, někoho kdo pro tebe bude vhodnější! I když mě to zraňuje, co těď říkám... protože... já Tě Miluji!" řekla jsem to, skutečně jsem řkela ty dvě slova, které jsem za tři roky vlastně za celých dvacet let co jsem na světě, jsem to nedokázala vyslovit. Bylo to cizí.
Usmál se. Podíval se na zasněženou zahradu a mě si vzal do náruče. "Skutečně jsi to řekla..." podíval se na mě a políbil mě.

______________________________

Popadla mě zvláštní nálada, bude to asi ta nemoc :D Dneska jsem nějak přemýšlela a napadla mě podoba nějaké už dospělé dívky, ve světle modrých šatech... Nevím jak... Proč by tedy příběh nemohl být spojený se zimou ? :) Uvidíme, budu ráda za vaše komenty, které neskutečně potěší ;)

A-M-Ynka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama