2. kapitola - Seznámení

23. října 2010 v 18:15 | A-M-Ynka |  Růže zapomnění
Kapitoly

"Odpolední vyučování, proběhlo dobře?"
"Jo, proběhlo. Jako vždy." Usmála jsem se.
Když jsme došli na hřiště, už tam nikdo nebyl. Byl podzim a už byla docela zima, takže jsem se nedivila, proč tam nebylo žádné veselé dítě. Posadila jsem se zase na svojí houpačku, vedle Joshe. Když jsme tam tak potichu seděli, začala jsem mít strašně divný pocit. Jako kdyby přicházela smrt, nebo… nevím, jak to popsat. Takový chlad, smutek…
Otočila jsem se. Zase tam stála ta dívka.
"Joshi…"
"Co se děje?" otočil se taky.
"Vidíš tu dívku?"
"Jakou?"
"Tu v té kapuci, támhle za plotem." Ukázala jsem na ní. Dívala se přímo na mě, probodávala mě pohledem a hlavu měla na stranu, jako pes, když si prohlíží neznámého člověka.
"Nikoho nevidím."
"Ale ano, má červené vlasy. Přímo támhle stojí." Měla jsem v hlase úzkost a strach. Nevím proč, pořád jsem se na tu dívku musela dívat. Vstala jsem z houpačky a rozeběhla jsem se za ní. Když jsem doběhla k plotu, byla tam jen růže. Růže, která měla barvu černou jako noc, byla studená jako led a pocit z ní byl ten nejstrašnější, co jsem kdy zažila.
"Kde si to-?" už jsem nevnímala. Všechno se, se mnou točilo, nevěděla jsem kde sem, co se děje, kde všichni jsou. Nevěděla jsem nic!
"Emily?"
"Joshi." Rychle jsem se napřímila a objala ho. "Co se stalo?"
"Byli jsme spolu na hřišti. Pak jsi začala blouznit, říkala si, že je tam nějaká holka v kapuce, pak si se rozeběhla, zvedla si nějakou růži a pak si omdlela. Byla jsi ledová jako led, nevěděl jsem, co mám dělat."
"To ta růže!"
"Ale kde se tam vzala, žádný keř, ani nic jiného tam nebylo."
"Ta holka, nechala jí tam ta holka!"
"Emily, co je s tebou? Opravdu tam žádná dívka nebyla."
"Nevěříš mi? Myslíš si, že jsem blázen?"
"Ne jen, vím, co jsem viděl."
"Jistě. Co je za den?"
"Pořád čtvrtek, volal jsem Mikovi, že si v nemocnici, že mu nemůžeš poslat ten postup."
"Ach ne. Potřebuju mu ho poslat."
"Tady máš telefon."
"Díky." Naťukala jsem do mobilu postup testu na matematiku. Bylo by to poprvé, co bych Mikovi nepomohla a to se nesmělo stát.
Dopsala jsem postup a zjistila jsem, že Josh usnul. Políbila jsem ho na tvář a položila se na polštář. Vrtalo mi hlavou, kdo je ta neznámá dívka.
"Přece já." Přišla do pokoje a sundala si kapuci. Zjistila jsem, že není tak hezká, jak se mi zdála a že je ještě děsivější, než jsem si myslela. Obličej měla zjizvený, oči rudé a vlasy taky, jako krev, jako krev, která teče z nové rány. Mráz po zádech byl palčivější než kdy dřív, pociťovala jsem strach a úzkost jako nikdy. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem.
"Kdo jsi?"
"Přece tvoje vědomí, chceš dělat věci, kterých se bojíš a od nich jsem tu já." Usmála se. "Nechceš takového kluka, jako je Josh, takový nic!"
"To neříkej!"
"A kdo mi v tom zabrání, snad né ty? Jsem tvé dvojče! Vím, co chceš právě udělat, vím, co si myslíš, možná nejsem živá bytost, ale když přijdeš o život ty… budu žít já. A budu zabíjet lidi pro potěšení, budu někdo jiný než ty-!"
"Tak o to ti jde." Zakroutila jsem hlavou a chtělo se mi brečet.
"Ano, jsem to zabité dítě."
Podívala jsem se na ní a ukápla mi slza.
"Tak do toho." Věděla jsem, že tahle dívka má se mnou víc společného, než jsem si myslela. Jmenuje se Emma, je to moje pravé dvojče, akorát jí zabili, v mém věku. Zabíjela lidi, kdy se jí zachtělo, byl někdo jiný, slyšela jsem to od svého otce, ale že by se mohla objevit, jsem si nemyslela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucík (adminka) Lucík (adminka) | Web | 23. října 2010 v 20:13 | Reagovat

Opravdu pěkný dílek. Nahnal mi normálně strach, ale tý holky bych se taky lekla.

2 Lynn Shirayuki Lynn Shirayuki | Web | 24. října 2010 v 9:46 | Reagovat

Ahooj =)) mam nový jmeno → Shiori-san
PS: je to moc pěkny =))

3 G@bu§ka G@bu§ka | Web | 24. října 2010 v 10:39 | Reagovat

mno wow...hezky se to rozjíždí =P

4 G@bu§ka G@bu§ka | Web | 24. října 2010 v 12:38 | Reagovat

ok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama